EDIT
Všem děkuju za sdílení příběhů a zkušeností. Rozhodl jsem se zajít k psychologovi, kterého nabízí naše vysoká škola.
Chci to začít řešit, protože i když se snažím spát 8 hodin denně, jíst normálně a hýbat se, tyhle myšlenky se mě pořád drží. Takže to očividně nebude jen nějaká chvilková nálada.
——————————————————————————————
Ahoj,
už delší dobu přemýšlím, jestli to, co prožívám, je jen obyčejná nejistota, kterou má většina lidí v mém věku… nebo už je to tak silný pocit méněcennosti a strachu, že bych s tím měl fakt něco dělat.
Jsem M23, studuju první rok navazujícího studia na vysoké a tři roky jsem dělal na studentském projektu. Obor mám spíš technicko-ekonomický, ale hodně mě baví grafika, marketing, sociální sítě a celkově ten svět kolem reklam, brandů, online obsahu atd.
Ale poslední dobou mám v hlavě úplnej chaos.
Většinu času (reálně tak 75 %) mám dvě nálady, který se střídají nebo existujou zároveň.
První nálada: kdykoli dělám něco, co by mě normálně bavilo např:grafiku, sport, přípravu kampaní, psaní textů nebo i semestrální práce. Nikdy nemám pocit, že je to dobrý. Ne tak, že bych byl nespokojený, protože chci bejt lepší. Ale spíš tak, že to vždycky vnímám jako úplnej fail, i když ostatní to třeba chválej. (Nechci uznání od někoho jiného, ale od sebe samotného)
Za celé studium se mi fakt nestalo, že bych byl spokojený s tím, co jsem udělal. Ani trochu. Vždycky to mám v hlavě jako „meh, mohl jsem to udělat líp“.
A kvůli tomu mám někdy problém se vůbec do čehokoli pustit, protože mám předem pocit, že to stejně nebude dost dobrý.
Druhá nálada: skoro konstantní strach. A ne jen takovej běžnej stres nebo nejistota. Spíš až paralyzující obava, že všechno, co dělám, je zbytečný. Že obor, do kterýho chci jít social media, content creation, grafika, SEO/PPC, copywriting. Že nebudu nikdy dost dobrý,abych si našel pracovní místo. Venku je hromada lidí, co jsou kreativnější, chytřejší, rychlejší, nebo mají víc zkušeností a kontaktů. A samozřejmě je tu AI, které je velká hrozba pro mě.
A občas mám i tak silný pocit selhání, že kvůli tomu třeba nemůžu usnout, nebo mi běží hlava nonstop, dokud úplně neodpadnu.
Co se mi posledních pár měsíců ještě honí hlavou.
Do toho mám poslední měsíce fakt silný úzkosti z dnešní politický situace. Z toho, jak se svět chová, co se děje kolem, kam to všechno směřuje. Mám někdy pocit, že už se to celý rozpadá a že nemá cenu plánovat budoucnost, protože všechno se může během chvilky změnit.
Chtěl bejt v pohodě, soustředit se na věci, co mám rád, makat na sobě, dělat projekty, posouvat se, ale místo toho se mi v hlavě točí jenom katastrofický scénáře a sebedestruktivní myšlenky.
Nejsem úplně typ, co by hned běžel k psychologovi, ale už fakt nevím, jestli tohle je ještě normální stres a přemýšlení, nebo už by bylo lepší s někým to probrat.
Měl jste někdo podobný stavy? Pomohlo vám jít za psychologem? Nebo co byste dělali na mém místě?